Jsou situace a události, na které jsme zvyklí, považujeme je za dané a příliš o jejich obsahu nepřemýšlíme. Může nás pak zaskočit, když se o nich ve veřejném prostoru začne vášnivě diskutovat. Jako v případě tří králů a onoho „černého“ vzadu. Tradice, nebo diskriminace? Než vynášet rychlé emotivní soudy a být pro nebo proti, je lépe se o podstatě této tradice nejdříve něco dozvědět. Proto jsme oslovili docenta Jaroslava France z Cyrilometodějské teologické fakulty UP a přinášíme jeho zamyšlení nad tímto diskutovaným tématem.
Jistě nevíme téměř nic. Tři králové nebyli tři. Ale přinesli tři dary, proto se ustálila tradice tří králů. Nebyli to králové, ale magoi, tedy mudrci, znalci, učenci, jak praví evangelia. Je pravda, že přišli od Východu, což je ale dost relativní pojem. Východ znamená něco jiného pro Choceňáka nebo Pražáka nebo dokonce Londýňana. Nejmenovali se Kašpar, Melichar a Baltazar. A jak asi vypadali? To také nevíme, ale protože šli od Východu do Jeruzaléma, tak téměř jistě nebyl ani jeden z nich bledých tváří, světlých vlasů a modrých očí. Jejich pleť, vlasy i oči byly spíše tmavé barvy.
Ale dnešní tři králové nesoucí koruny a pláště jsou lidová tradice, která má svůj vlastní smysl. Biblický příchod mužů od Východu znamenal příchod z Babylonie, z tehdejšího kulturního i politického centra známého světa, do tehdejší periferie, do Betléma. Odkud a kam by asi přišli dnes? Z Pekingu? Do Olomouce? Naši předkové ve středověku, kdy tradice koledy vznikala, znali jen malou část světa, a protože věděli, že příchod z Východu znamenal příchod zástupců celého světa, tak mezi mudrce z dobré vůle zahrnuli i jednoho zástupce Afriky, aby to byl skutečně celý svět, který se přišel poklonit. Pokud chceme dnes upravit tuto tradici, tak je to samozřejmě možné. Kolik ras by bylo třeba z dobré vůle zapojit dnes? Kolik je libo. Když chodí skautky z naší družiny na tříkrálovou sbírku, tak jich jde sedm a víte, co zpívají? „My tři králové jdeme k vám…“ A nikdo se nad tím nepohoršuje.
Označení krále/mudrce za černého byl krok inkluzivní. Ve středověku by to asi takto neřekli, laskavý čtenář promine. Jsem toho názoru, že spíše než z tradice odebírat to dobré, co nám předkové zanechali, je lépe jim porozumět a přidat k nim to, co dobrého dnes děláme my. Olomouckým arcibiskupem založená tříkrálová sbírka je dobrým příkladem.
A jedna malá poznámka na závěr. V USA je česká tradice Mikuláše s čertem a andělem zdrojem mnoha neporozumění. Česká minorita v Chicagu by mohla vyprávět, jak se zde interpretuje začerněná tvář čerta. Jsou země, kde se vedou různé kulturní války a kde je barva pleti citlivým tématem. Tři krále s jedním černým by bylo třeba v USA dlouho vysvětlovat. Je také možné, že se do podobné situace dostane jednou i česká kultura a společnost. Je možné, že jsme právě na počátku této kulturní války. Než se boj rozhoří, navrhuji přečíst text Matoušova evangelia a řádně mu porozumět.
Jaroslav Franc
vedoucí katedry komunikačních studií CMTF UP