Od růží ke kořenům obilovin. Tak by se dala s nadsázkou shrnout dosavadní kariéra Véronique Bergougnoux-Fojtík, vedoucí výzkumné skupiny Rostlinná genetika a inženýrství CATRIN Univerzity Palackého. Jejím úkolem je přispět ke zlepšování vlastností hospodářsky významných plodin tak, aby měly vyšší výnosy při respektování životního prostředí. Věří, že tohoto cíle lze dosáhnout bez nadměrného využívání chemikálií nebo plýtvání vodou.
Ze své rodné země se tehdejší vědecká asistentka na Université d’Angers přestěhovala před 15 lety v den, který je pro Francouze symbolický – 18. června. „V tento den v roce 1940 generál de Gaulle vyzval Francouze k odporu proti nepříteli a k boji za změnu. Já jsem tento den brala jako výzvu ke změně v mém životě a vědeckém rozvoji,“ prozradila s úsměvem.
Zatímco ve Francii se věnovala výzkumu vlivu světla na vývoj růží, v Olomouci „přesedlala“ nejprve na rajčata a později na obiloviny, zejména ječmen a rýži. „S mým týmem se snažíme pochopit, jak rostliny snášejí stres ze sucha, který je nyní zřejmě nejvýznamnější příčinou poklesu výnosů na celém světě. Zaměřujeme se především na pochopení vývoje kořenů, které nejen ukotvují rostlinu v půdě, ale jsou zodpovědné za příjem vody a živin. Pokud porozumíme jejich vývoji a funkci, můžeme vyšlechtit obiloviny, které budou efektivněji využívat přírodní zdroje a jejichž vývoj nebude závislý na zavlažování či hnojení,“ vysvětlila.
Studium kořenů v jejich přirozeném prostředí je podle ní velká výzva. I proto označuje tyto podzemní části rostlin jako fascinující. „Jakmile pochopíme proces jejich fungování, můžeme využít transgenezi a nové metody editace genomu k úpravě rostlin. Můžeme také vyvinout markery používané ve šlechtitelském programu. Moderní zemědělství se dostalo do úzkých, pokud jde o genetickou rozmanitost, což omezuje naše možnosti zlepšování. Ve vědecké komunitě se objevila myšlenka tzv. domestikace de novo. To znamená, že pomocí nových metod editace genomu, jako je CRISPR, bychom mohli během několika let, namísto staletí, přeměnit divoký druh na novou plodinu přizpůsobenou rychle se vyvíjejícím drsným klimatickým podmínkám. Jakkoli se to zdá být náročné, může to být budoucnost zemědělství,“ dodala vědkyně, která se věnuje také výuce mladých vědců a největší radost má, když vidí jejich nadšení pro vědu a to, že štafetu předává další generaci.
Oceňuje, že její práce je multidisciplinární. O tento přístup se podle svých snažila od počátku kariéry. „Snažím se rostlinu vnímat jako celek, neomezuji se jen na jeden gen. Vzhledem k tomu potřebuji být v kontaktu s lidmi, kteří jsou odborníky ve svém oboru, abych se od nich mohla učit. To přináší spolupráci, nové prostředí a obohacení,“ uzavřela vědkyně.