Kniha + výstava = Olomoučtí fotografové. Tato rovnice platí už od počátku oceňované knižní edice, na které spolupracuje Muzeum umění Olomouc s Vydavatelstvím Univerzity Palackého. A nejinak tomu bude v případě nejnovější publikace představující dílo osobité dokumentární fotografky Blanky Lamrové. Představení knihy a vernisáž výstavy fotografií z cyklu Strážnice se uskuteční 8. června v 17:00 na „domácí půdě“ v olomouckém Studiu G21.
„Blance Lamrové se v cyklu Strážnice podařilo s velkou dávkou empatie zaznamenat průběh mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici v polovině 80. let minulého století. Pozornost přitom zaměřila nejen na vizuálně atraktivní tanečníky a zpěváky v krojích, ale také na chování několika generací návštěvníků, včetně skupiny tzv. ‚závadové mládeže‘ z hnutí hippie,“ říká editorka edice a kurátorka MUO Štěpánka Bieleszová.
Výstava ve Studiu G21 potrvá do 17. července. Prezentovaný cyklus Strážnice přitom v kostce představuje umělecký přístup Blanky Lamrové. Ve všech jejích fotografiích je nejčastějším námětem člověk a jeho vztah k okolí či k dalším lidem na pozadí dobových podmínek a událostí. Autenticky zachycuje život lidí, často i těch na okraji společnosti. V knize z edice Olomoučtí fotografové, jíž je cyklus Strážnice pevnou součástí, je to více než patrné.
Edici Olomoučtí fotografové představuje mezinárodně významné fotografy spjaté s olomouckým regionem. Získala Cenu Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury či ocenění mezinárodní poroty na fotografickém festivalu v Bratislavě. Kromě knihy o Blance Lamrové, která je dostupná v e-shopu Vydavatelství UP, v edici dosud vyšly také tituly mapující dílo Miloslava Stibora, Petra Zatloukala, Karla Kašpaříka a Michala Kalhouse.
Edice vychází za podpory Ministerstva kultury ČR, Statutárního města Olomouc a Olomouckého kraje.
Blanka Lamrová (* 1949)
Fotografická dokumentaristka se sociálně emancipovaným přístupem a důrazem na autenticitu. Ve svých fotografických počátcích nacházela inspiraci u Josefa Sudka, Františka Drtikola či Jindřicha Štreita. Do pozornosti fotografického světa pronikla v 70. letech minulého století, kdy pravidelně vystavovala v prostorách Staroměstské radnice na přehlídkách Ženy za kamerou, které se z dnešní perspektivy jeví jako genderově mimořádně emancipační akce. Před revolucí se pohybovala rovněž v šedé, neoficiální zóně. Při zachycování osudů východoněmeckých emigrantů, kteří se chtěli dostat na Západ, se potkala např. s dvorním fotografem Václava Havla Tomki Němcem či Herbertem Slavíkem. Většinu profesního života zasvětila fotografování pro Národní galerii v Praze.