Klidně, až zasněně působí Klára Katrušáková, studentka psychologie a muzikoterapie, když ji potkáte na univerzitě anebo s kytarou na náměstí, kde hrává pro radost kolemjdoucím. Klid je však tentam, jakmile oblékne uniformu a vyběhne vstříc překážkám a úkolům TFA, nejtvrdších závodů požárního sportu, které simulují reálné zásahové činnosti. V loňské sezoně měla hned několik důvodů k oslavě – mimo jiné se stala Studentskou železnou hasičkou.
„Přijde mi, že se to skvěle doplňuje. Jsem spíše klidná bytost, ale když cítím, že je potřeba do něčeho bouchnout, jdu se vymlátit kladivem,“ říká ke svým dvěma polohám, které by v někom mohly vyvolat představu doktora Jekylla a mistra Hydea. „Je pravda, že mi hodně lidí, kteří mě znají s kytarou, říká, že nechápou, jak můžu dělat takový sport. Jak hudbě, tak požárnímu sportu se věnuju od dětství a nedokážu si vybrat, co je pro mě víc.“
Klára pochází z Janové u Vsetína, na vesnici byl hasičský kroužek jednou z mála možností organizovaných aktivit. „Hasiče jsem jako malá obdivovala, chtěla jsem s nimi jezdit k zásahům. Na závodech TFA, kterým jsem se pak začala věnovat, si to vlastně kompenzuju. Mám ráda atmosféru závodů, kde se vždy sejde skvělá parta, podporujeme se navzájem. Zároveň mě baví, že tyto disciplíny kombinují jak vytrvalost, tak sílu. Nejraději mám asi právě údery palicí v hammer boxu, také výběh schodů. Motání hadice ale v oblibě až tak nemám.“
V TFA letos závodí už sedmou sezonu. „Bývala jsem poslední, předposlední, nechápala jsem, jak bych mohla doběhnout ty, co měly i o dvě minuty lepší čas. Vloni se mi ale celkem dařilo, nějaké medaile byly,“ dodává skromně. Zvítězila v kategorii žen Zlínské ligy železných hasičů, zlato brala i jako členka štafety Univerzity Palackého na akademickém mistrovství ČR a krátce nato ještě vyhrála v soutěži Studentský železný hasič.
„V září mě čekají Světové hasičské hry v Dánsku, musím tedy udělat vše pro to, abych na jaře úspěšně odstátnicovala. Chtěla bych se také kvalifikovat na mistrovství ČR,“ nastiňuje studentka, která završuje navazující studium psychologie na filozofické fakultě. Pro tento obor před lety zahořela na gymnáziu, jejím snem je stát se psycholožkou u hasičů. Po bakaláři se nicméně přihlásila ještě na muzikoterapii na pedagogické fakultě.
Ostatně hudba pro Kláru Katrušákovou odmala znamená také hodně. Se spolužačkou z psychologie Evou Aberlovou vystupují jako duo Kláva, zahrály mimo jiné na univerzitním festivalu MEET UP nebo olomouckých vánočních trzích. Na ulici pak hrává i sama. „Je to pokaždé jiné. Občas se někdo zastaví, někoho písničky potěší, tancují před námi děti, je to milé. A občas zase někdo nechce, abychom mu hrály pod oknem,“ říká s tím, že má ráda tvorbu Kateřiny Marie Tiché, Zuzany Navarové nebo Vypsané fiXy. Vedle známějších písní někdy představí i vlastní kus. „Často své písničky nezpívám, přijde mi to jako intimní odhalení. Ráda bych ale některou natočila. A hlavně bych ráda, aby mě muzika nepřestala bavit,“ uzavírá.
Tento text jste si mohli přečíst již v magazínu Žurnál, jehož elektronickou verzi najdete zde.