OLOMOUC/PRAHA – Jeho Svatost papež František o dnešním poledni (13. května 2022) jmenoval 37. pražským arcibiskupem a 25. českým primasem Mons. Jana Graubnera, doposavad arcibiskupa olomouckého a metropolitu moravského.
Dnes, 13. května v 15.00 bude pro média možné se s nově jmenovaným i emeritním arcibiskupem setkat v Sále kardinála Berana na pražském arcibiskupství (Hradčanské nám. 16), kde oba pánové promluví k médiím a zodpoví několik otázek. Vzhledem k mnoha výzvám, které s sebou jmenování přináší, bude v nejbližších týdnech možnost rozhovorů nově jmenovaného arcibiskupa pro média omezena.
Mons. Jan Graubner se narodil v Brně 29. srpna 1948, vyrostl ve Strážnici jako jeden z pěti sourozenců. V roce 1967 maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole a poté rok pracoval v Gottwaldově jako dělník, aby získal „dělnický původ“. V roce 1968 byl přijat do kněžského semináře a na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci. Kněžské svěcení přijal 23. června 1973.
Působil jako kaplan ve Zlíně a ve Valašských Kloboukách. Od roku 1982 do 1990 byl farářem ve Vizovicích a zároveň působil jako excurrendo administrátor nejprve v Provodově a později v Horní Lhotě.
Dne 17. března 1990 byl jmenován titulárním biskupem tagarijským a pomocným biskupem olomouckým. Vysvěcen byl 7. dubna 1990 arcibiskupem Vaňákem a biskupy Otčenáškem a Cikrlem. Za biskupské heslo si zvolil citát Quod dixerit vobis, facite („Co vám řekne, učiňte“). Po smrti Františka Vaňáka převzal správu diecéze jako administrátor a 28. září 1992 byl jmenován arcibiskupem olomouckým, správu diecéze převzal 7. listopadu 1992.
Zaměřil se na obnovu diecézní struktury, založil řadu církevních škol, vybudoval síť Charit. Inicioval Tříkrálovou sbírku a Dny lidí dobré vůle na Velehradě. Zabývá se duchovním doprovázením a záleží mu na široké spolupráci a stavění mostů mezi lidmi i názory. Věnuje se pastoraci rodin, pro které založil Centrum pro rodinu s pobočkou v každém děkanátu arcidiecéze. Je duchovním rádcem Orla. Založil zbožné sdružení Eucharistická hodina. Věnuje se obnově poutních míst Velehrad a Svatý Hostýn i rozvinutí pouti hasičů, myslivců, včelařů a dalších profesních skupin, nebo děkanátních poutí za obnovu rodin a kněžská povolání. Inicioval Pocty duchovních, kteří zahynuli v koncentračních táborech, nebo velké výstavy jako „Církev a republika“ nebo „A. C. Stojan“. Založil edici audioknih „Edice Velehrad“.
V letech 2000 až 2010 byl předsedou České biskupské konference, pak místopředsedou a od roku 2020 znovu předsedou ČBK. Zároveň je jejím delegátem pro charitativní činnost, misie a novou evangelizaci.
Od roku 1999 je členem správní rady Univerzity Palackého v Olomouci, jíž řadu let předsedal. Z titulu arcibiskupského úřadu je Velkým kancléřem Cyrilometodějské teologické fakulty a členem její vědecké rady.