Absolvent přírodovědecké fakulty Jakub Fabián převedl svou lásku k přírodě a horám do praktické roviny. Od brigádníka přes dobrovolníka až po náčelníka Horské služby Jeseníky – takový je profesní příběh muže, který si splnil svůj sen a pomáhá potřebným v nelehkém horském prostředí.
Už během studia byl mezi zájemci o vstup do Horské služby. Na horách si přivydělával na brigádách a sbíral zkušenosti.
Jak se stane ze studenta geografie horský záchranář, posléze náčelník Horské služby Jeseníky?
Po ukončení studia jsem pracoval na obecním úřadě v oboru, který jsem vystudoval. Když se mi naskytla příležitost nastoupit jako zaměstnanec Horské služby na Dolní Moravu, neváhal jsem, protože to bylo splnění mého snu. Poměrně brzy poté jsem byl jmenován náčelníkem Horské služby Jeseníky.
Jaké vlastnosti musí mít člověk, aby se mohl stát náčelníkem Horské služby?
Myslím, že odvahu, odhodlání a oporu mezi kolegy. Je hodně důležité, abychom táhli za jeden provaz, protože jsme malý kolektiv rozprostřený na velkém území. Sloužíme na Dolní Moravě ve dvou až třech lidech celou zimní sezónu. Je proto důležité, aby naše vztahy byly dobré. V Jeseníkách pak máme celkově dvacet zaměstnanců a asi čtyřicet dobrovolných členů včetně lékařů, kteří nám chodí o víkendech pomáhat. Kdyby nás bylo o trochu víc, tak by se nám lépe dýchalo, ale zvládáme to. Doufám, že se návštěvníci u nás cítí bezpečně.
Jaké jsou předpoklady pro vstup do Horské služby?
Kromě toho, že zájemce musí mít více než 18 a méně než 45 let, tak musí projít fyzickou prověrkou. V našem případě musí zvládnout okruh na Červenohorském sedle. Jedná se o běh na 15 km v časovém limitu hodina dvacet. Pokud to zvládne, následuje přezkoušení z lyžování a zdravotní prohlídka. Poté se zájemce stane čekatelem Horské služby, chodí s námi do služeb, učí se a zdokonaluje se v dané činnosti. Dále pak absolvuje letní a zimní kurz, které jsou zaměřeny například na horolezectví, topografii v meterologii, laviny nebo organizaci záchranných prací. V případě, že po dokončení zvládne závěrečné zkoušky, stane se dobrovolným členem Horské služby.
Jste absolvent přírodovědecké fakulty – využíváte své znalosti z oboru?
Měl jsem blízko k přírodě, proto jsem studoval na přírodovědecké fakultě. Na geografii jsem oceňoval její široký záběr. Každý si najde to své. Mě vždy bavila fyzická geografie, meterologie nebo geomorfologie. Na druhou stranu mě zajímala i ta socioekonomická část. Když jsem nastoupil k Horské službě, mé znalosti z meteorologie a studia lavin se mi skvěle hodily v praxi. I ve své funkci, protože se snažíme zdokonalovat naše interní aplikace, využívám znalosti geografických informačních systémů. Kdybych to měl shrnout, geografie mi dala především všeobecný přehled a vhled do problematiky.
Čím jsou Jeseníky z geografického hlediska zajímavé?
Myslím si, že jesenická příroda je opravdu jedinečná. Máme zde několik národních přírodních rezervací od Kralického Sněžníku až po Praděd. Příroda v oblasti Velkého kotle je úžasná a netknutá. Bohužel v některých částech trpí Jeseníky náporem turistického ruchu, ale pořád jsou to krásné hory.
Čím si vysvětlujete současnou masovou turistiku v Jeseníkách? Může za to pandemie covidu?
Je pravda, že covid byl asi takovým zlomem, ale návštěvnost Jeseníků stoupá dlouhodobě. Možná, že dřív stály oproti Krkonoším trochu stranou, ale nápor turistů je v současné době v létě i v zimě velký. Je to tím, že lidé z Ostravska a z Olomoucka to mají poměrně blízko, a když si ty hory chtějí užít, tak přijedou. Na druhou stranu musím říct, že ta koncentrace je v hlavních centrech, jako jsou Dolní Morava, Kouty, Červenohorské sedlo, Praděd nebo Ovčárna. V Jeseníkách je ale také spousta míst, kde nepotká ani nohu. Když to tady člověk zná, tak si najde místa, kde nápor turistů není tak velký.
Jak je to s ukázněností turistů?
Myslím si, že se najdou různé excesy, ale vesměs lidé pravidla dodržují. Občas se stane, že vybočí mimo turistické trasy v přírodních rezervacích, kde by se to stát nemělo, ale je to opravdu v těch nejnavštěvovanějších lokalitách.
Mimořádnou události byly loňské povodně. Co to pro vás znamenalo?
Naše práce tehdy úplně změnila svůj charakter. Snažili jsme se být k ruce složkám integrovaného záchranného systému. V těch nejhorších chvílích jsme pomáhali lidem s evakuací, se zpřístupňováním cest, monitorovali jsme vodní toky ve spolupráci s obcemi. Podíleli jsme se také na odstraňování škod a snažili se pomoci obcím, i když nás není mnoho. Zorganizovali jsme několik turnusů, kdy přijeli kolegové z celé republiky s drobnou technikou. Opravdu jsme se snažili, jak jen to šlo. Stejně jako další lidé. Poznamenalo nás to i lidsky, protože některé kolegy povodně postihly osobně. Nebylo to jednoduché období, protože najednou vidíte známá místa zničená. Nerad na to vzpomínám. Myslím si ale, že jsme naštěstí z nejhoršího venku.
Rozhovor s Jakubem Fabiánem si můžete poslouchnout na YouTube kanálu Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého nebo na Spotify.