Karcinom prostaty je druhou nejčastější příčinou úmrtí mužů a stále v mnoha ohledech tajemným onemocněním, kterému se lékaři a vědci pokoušejí „přijít na kloub“. Svým dílem k této snaze přispěla i Eva Chrenková, která se během doktorského studia pod vedením Jana Bouchala z Ústavu klinické a molekulární patologie Lékařské fakulty UP zabývala tím, jestli lze pro zlepšení péče o pacienty s rakovinou prostaty v pokročilém stádiu využít jejich krev.
Ač v diagnostice i léčbě nádorových onemocnění došlo v poslední době k velkému posunu, výzvou pro odborníky jsou rezistence na obvyklé terapeutické přístupy, kdy se nádor přizpůsobí léčbě a může dále růst a metastázovat. Důležité informace pro rozhodnutí o nejvhodnějším nastavení další léčby by mohl přinést rozbor odebrané pacientovy krve.
„Chtěli jsme zohlednit individualitu každého pacienta a jeho konkrétního nádoru. Zvolili jsme metodu tekuté biopsie, tedy odběr tělní tekutiny a jeho následnou molekulární analýzu. Odběry jsme prováděli u pacientů s pokročilým karcinomem prostaty na Onkologické klinice LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc před zahájením terapie a následně každé tři měsíce. Po izolaci volných DNA a RNA molekul z krevní plazmy jsme analyzovali přítomnost určitých znaků, které mají souvislost s vývojem metastáz nebo selháním dosavadní léčby. Mezi takové znaky patří například amplifikace genu pro androgenový receptor, na který se soustředí tzv. ARPI léčba, nebo zvýšená produkce miRNA-375, která má spojitost s přítomností metastáz a koreluje právě se selháním ARPI terapie,“ přiblížila molekulární bioložka Eva Chrenková.
Pro výzkum se podařilo získat kolekci opakovaných odběrů od 330 pacientů. Přes tisíc vzorků je nadále zkoumáno pro hlubší porozumění biologie karcinomu prostaty. „Brali jsme v potaz i znaky zánětu a obecného zdravotního stavu pacienta, jako jsou CRP, krevní destičky, lymfocyty, monocyty a další bílé krvinky a jejich poměry. Ty se běžně stanovují v nemocnici a lékaři mají tyto údaje k dispozici. Nám se přitom podařilo zjistit, že hladiny krevních destiček a některých dalších z těchto znaků mohou sloužit k odhadu přežití pacientů a podat doplňkovou informaci o tom, jak asi bude pacient na léčbu reagovat.“
Svou prací zaujala i v Nadačním fondu UP. Díky jeho podpoře navázala spolupráci s výzkumnou skupinou Juliany Winkler na Lékařské univerzitě ve Vídni, kde ještě před obhajobou své dizertace nastoupila jako postdoktorand. „Koncept Nadačního fondu UP považuji za výborný. Díky fondu jsem mohla vyjet na zahraniční stáž, rozšířit si vědomosti o metastázách na buněčné úrovni a také přispět k jejich výzkumu u druhého hormonálně závislého nádoru – karcinomu prsu. Projekt, kterému se nyní věnuji ve Vídni, se zaměřuje na to, proč metastáze vznikají tak, jak vznikají, a jakou roli v tom hrají nenádorové buňky. Není to přímé pokračování mé dizertace, ale spíše přirozený posun od znaků, které jsou s rozvojem nádorového onemocnění spojeny, k výzkumu biologie, která za nimi leží,“ dodala mladá vědkyně.
Tento text původně vyšel v magazínu Žurnál, jehož elektronickou verzi si můžete stáhnout zde.