Fyzioterapie patří k nejpopulárnějším nelékařským oborům, o čemž svědčí i enormní zájem uchazečů o studium na Ústavu klinické rehabilitace Fakulty zdravotnických věd UP. Věděli jste ale, že komplexní péči o pohybový aparát si mohou dopřát i nejlepší přátelé člověka? Absolventka FZV UP Aneta Fricová se fyzioterapii zvířat věnuje již řadu let a od loňska je posilou olomouckého rehabilitačního centra FyzioTlapka.
Šumperská rodačka si prvního psa pořídila v deseti letech a o rok později jej začala trénovat na sport agility, který lze nejblíže porovnat s koňským parkurem. Díky tomu zažila atmosféru mistrovských soutěží u nás i v zahraničí, především se ale naučila se psy komunikovat, což o několik let později zúročila v práci zvířecího fyzioterapeuta. „Vždycky jsem chtěla být veterinářkou, o ničem jiném jsem ani neuvažovala. Pak se mi přihodil úraz kolene a v rámci rehabilitace jsem se blíže seznámila s fyzioterapií. Najednou mi přišla fascinující. Začala jsem se více zajímat o fyzioterapii u zvířat, která u nás v té době ještě nebyla tolik rozvinutá. Napadlo mě, že bych se tomu mohla věnovat více a pak v tomto oboru pracovat,“ zavzpomínala Aneta Fricová.
Po absolvování víkendových kurzů masáže a Dornovy metody pro psy se Aneta rozhodovala, kam si podat přihlášku na vysokou školu. „Rozhodla jsem se studovat fyzioterapii na Fakultě zdravotnických věd UP a přitom se nadále věnovat fyzioterapii zvířat. Mohla jsem tak propojovat znalosti a techniky z obou oblastí. Během studia na fakultě jsem zvládla absolvovat celostní kurz fyzioterapie zvířat u Kateřiny Plačkové a poté nastoupila do FyzioTlapky,“ popsala Aneta Fricová, která letos v létě úspěšně završila bakalářské studium na FZV UP. „Měli jsme dobrý kolektiv a skvělé pedagogy. Nepamatuji si, že by se u zkoušek některý z nich choval povýšeně, naopak vždy se nám snažili pomoct a vyhovět.“
Jako fyzioterapeutka pohybující se ve světě lidí i zvířat už stihla vypozorovat, v čem jsou hlavní rozdíly a pojítka. „Spousta fyziologických procesů a hojení tkání probíhá u zvířat podobně jako u lidí. Zásadní je komunikace. Já měla to štěstí, že jsem dlouhou dobu pracovala se psy, takže už jsem je měla takříkajíc přečtené a věděla jsem, co mohu očekávat. Chodí za námi sportovní pejsci, kteří jsou vycvičení, poslouchají na slovo a nemají problém se socializací. Pak jsou tu domácí pejsci, tam je to občas složitější, protože nejsou zvyklí na prostředí našeho centra. Máme tu třeba hydroterapeutickou vanu, která při napouštění dělá hlasitý zvuk, na což domácí mazlíčci nejsou zvyklí a vystraší je to. Je to ale otázka dvou, tří terapií, pak už si zvyknou,“ popsala Aneta Fricová.
Ve FyzioTlapce se ale nevěnují jen psům, do ordinace už přišly i kočky, kolegyně Anety také ošetřovaly nosály, prasátka či domácí ježky. „Máme tři skupiny klientů. Buď fyzioterapii doporučil veterinář, nebo se o tom dozvěděli sami na internetu či sociálních sítích. Třetí skupina jsou pak psi sportovci, kteří k nám chodí na preventivní ošetření či na rehabilitaci po úrazu,“ zmínila Aneta Fricová a vyjmenovala také nejčastější problémy, které jejich pacienty trápí. „Asi nejvíce se setkáváme s výhřezy meziobratlové ploténky, především u psů malého vzrůstu. U větších psů je to dysplazie kyčelních kloubů, dále přetrhané vazy, zlomeniny končetin, občas i neurologické problémy typu periferní polyneuropatie.“ U terapie je vždy přítomen i majitel zvířete, který dostává rady a tipy na domácí procvičování.
Během tohoto léta si Aneta Fricová vyzkoušela práci s lidskými i zvířecími pacienty. „Pracuji brigádně na lůžkovém oddělení v šumperské nemocnici, k tomu mám dva dny s klienty ve FyzioTlapce. Říkám si, že kdyby to takhle zůstalo nadále, budu maximálně spokojená.“