„Už se tu zase dá projít,“ komentuje svoji oblíbenou pěší trasu do práce po břehu řeky Opavy Adam Šimůnek, absolvent Fakulty tělesné kultury UP. Od nádraží v Krnově je to ke škole v Branticích, kde je od roku 2018 ředitelem, pětikilometrová procházka, příjemná, ale po nedávné povodni sem tam blátivá a drobet dobrodružná. Jakoby vzdáleně připomínala slasti a strasti ředitelování…
„Co jsem nastoupil, máme za sebou covid, kdy mi někteří hrozili soudy, pak začala válka na Ukrajině, teď zase povodeň. Říkal jsem si, že až bude vše hotové, škola stabilizovaná, zrekonstruovaná, budu moci odejít. Ale věci, které hotové byly, teď už zase hotové nejsou. Nemůžu odejít od rozdělané práce. Navíc jsem poznal spoustu skvělých lidí a komunita kolem školy je tak silná,“ přemýšlí v cíli cesty.
Otlučená omítka v dílnách a tělocvičně v suterénu školy prozrazuje, že vody tu bylo po ramena průměrně vysokého člověka, zeď slávy v šatně připomíná jména některých z těch, kteří škole pomohli, zahradě chybí plot a třeba po doskočišti pro skok daleký je jen díra. „Rozbrečel jsem se, když jsem přišel. Ale řekl jsem si, že to prostě musíme zvládnout,“ vzpomíná Adam Šimůnek na zářijovou katastrofu.
Mezi prvními kroky bylo zveřejnění QR kódu vedoucího na účet školy. „Takřka ihned jsme mohli koupit vlastní čerpadla a vysoušeče a pustit se do práce. Pomohli nám hodně vojáci i dobrovolníci z veřejnosti, týden po opadnutí vody jsme měli osekané omítky. Na začátku tohoto roku jsme otevřeli oddělení školky zrekonstruované díky sbírce, která nám i nadále pomáhá. Nicméně jsme stále v provizoriu, nemáme kuchyň a nemůžeme využívat tělocvičnu,“ přibližuje s tím, že jako člen krizového štábu se zapojil i do odstraňování následků povodně v obci. „Přijeli za námi i lidé z mé alma mater, FTK: Lukáš Jakubec ze studijního oddělení pomáhal s rozjezdem infolinky a s databází potřeb obyvatel, pořádný kus práce udělaly i studentky ochrany obyvatelstva Vendula Bartošová a Aneta Máčalová. I jim patří velké poděkování,“ dodává ve své kontejnerové buňce.
Neobvyklá ředitelna nesouvisí s povodní, ale s růstem a prostorovými možnostmi prvostupňové školy. Když Adam Šimůnek v roce 2018 vyhrál výběrové řízení, měla malotřídka 42 žáků, v současnosti jich má téměř 80 a své ratolesti sem chtějí přihlásit rodiče ze širokého okolí. „Zásadní je pro nás individuální přístup ve výuce, v každé třídě máme vedle učitelky i asistentku, která se dětem věnuje. Sami žáci se podílejí na informování veřejnosti o tom, co se ve škole děje, přičemž se snažíme vymýšlet zajímavé aktivity. Podařilo se nám třeba volat s astronautem Andrewem Feustelem. V rámci programu Erasmus+ se naše děti zúčastnily studijních pobytů v Itálii a Finsku.“
Připouští, že v začátcích svého ředitelování v Branticích se dopustil nějakých přešlapů, zároveň prý byl v euforii a práce ho bavila od prvního dne. S přihlášením do výběrového řízení ovšem váhal, tehdy si říkal, že to není nic pro něj. Představoval si, že bude až do důchodu učit tělocvik a dílny na Velké Dlážce v Přerově, kde začal svoji učitelskou kariéru, k tomu by mohl mít akademický úvazek na FTK. „O výběrku v Branticích jsem se dozvěděl na vánoční show taneční skupiny, kterou jsem předtím vedl. Pochyboval jsem, i když mi to vrtalo v hlavě. Probral jsem to s přítelkyní a chtěl jsem ještě slyšet názor mého školitele na FTK, profesora Karla Frömela. Kdyby mi řekli, nechoď do toho, do výběrka bych se nepřihlásil.“
I když nakonec Adam Šimůnek s přítelkyní, se kterou se brzy vzali, přesídlili zpět na Krnovsko, odkud pochází, na Univerzitu Palackého se vždy rád vrací. „Tím, že jsme se hodně stěhovali, když jsem byl malý, mi chybí dětský pokojíček u rodičů. Před časem jsem si ale uvědomil, že takové to místo plné vzpomínek je vlastně univerzita, respektive fakulta tělesné kultury. Na léta tady rád vzpomínám, bylo to super, i přes některé výhrady mě to posunulo v životě a pokaždé, když sem přijdu, jsou tu lidé, které znám, a cítím se tu jako doma.“
Adam Šimůnek (* 1990)
Ředitel ZŠ a MŠ Brantice u Krnova, absolvent oboru Tělesná výchova a základy technických věd a informačních technologií a doktorského studia Kinantropologie na Fakultě tělesné kultury UP. Než se stal ředitelem školy na vesnici, učil čtyři roky na základní škole v Přerově. Je ženatý, má dceru a mezi jeho záliby patří obecně pohyb (dříve se závodně věnoval street dance), dále počítačové hry a podcasty.
Text původně vyšel v únorovém vydání magazínu Žurnál, jehož elektronickou verzi najdete zde.