Druhé kolo prezidentských voleb se nezadržitelně blíží a spolu s ním se internet i diskuze na sociálních sítích plní celou řadou dezinformací. Proto není od věci si připomenout základní informace o tom, jak dezinformace rozpoznat a jak s nimi bojovat. K tomu mohou pomoci i materiály, které připravilo E-Bezpečí.
Kolegové z projektu E-Bezpečí v souvislosti s prezidentskými volbami připravili sadu infografik, které přehlednou formou shrnují základní informace o dezinformacích a o boji proti nim. Jak připomínají na facebookové stránce projektu, „pravda existuje naprosto nezávisle na tom, co si myslíme. My všichni máme k dispozici pouze nástroje, jak si ověřit informace a jak se k pravdě přiblížit – můžeme si vyhledat zdroje, obrázky, fotografie, nastudovat si dokumenty (třeba Ústavu), zjistit autora informace, zjistit si jeho zdroje, přeložit si text psaný v cizím jazyce nebo jednoduše být při události osobně. To vše jsou možnosti, které máme k dispozici my všichni.“
Jak je patrné, fact-checking není nijak složitá záležitost! K ověření informací na internetu stačí znát několik základních nástrojů a věnovat jim chvíli svého času. V první řadě je ale nepanikařit. Zamyslete se nad obsahem každého sdělení, místo bezhlavého sdílení a šíření strachu si danou informaci nejprve ověřte.
Autoři také upozorňují, že je třeba rozlišovat mezi dezinformací a misinformací. Jaké jsou mezi nimi rozdíly? Dezinformace jsou nepravdivé zprávy, které někdo ZÁMĚRNĚ vytvořil a rozšířil, aby dosáhl svého cíle – zpravidla cíle finančního (získat peníze od svých příznivců, zvýšit návštěvnost webu apod.) či politického (získat a udržet voliče), speciální druh dezinformací je pak součástí tzv. vlivových operací v rámci hybridní války (tam je cílem např. narušit demokracii, oslabit členství státu ve větších strukturách apod.). Dezinformátor VÍ, že šíří lež, a dělá to záměrně. Samozřejmě dezinformaci může v dobré víře šířit nevědomky i kdokoli z nás – tím se ale blížíme k dalšími termínu, misinformace.
Misinformace jsou také nepravdivé zprávy, ale vznikly jiným způsobem, NEZÁMĚRNĚ, zpravidla lidskou chybou. Tj. autor zprávy je přesvědčen, že šíří pravdu, NEVÍ, že šíří lež… a lež tedy šíří nezáměrně. Typickým příkladem je třeba chyba ve zpravodajství – na obrazovku se dostane chybou režie špatný popisek, špatná fotka, neověří se správně zdroj, dojde k chybě. Ale není v tom záměr, úmysl, ani finanční či jiný cíl. Je to jednoduše omyl, chyba.
K velmi častým informačním poruchám (kognitivním zkreslením) patří tzv. polarizace, neboli černobílé vidění světa či černobílá perspektiva (my vs. oni).K polarizaci může docházet mimoděk a nevědomky, ale také cíleně – velmi často je totiž využívána v rámci politických kampaní k rozštěpení společnosti na dva opačné protipóly, přestože ve skutečnosti tyto protipóly proti sobě nestojí (či původně nestály). Polarizace je také častým nástrojem dezinformačních kampaní.
Několik příkladů polarizace:
Buď jsi pro migraci, nebo jsi proti migraci
Ve skutečnosti většina populace nepodporuje nekontrolovanou migraci, ale kontrolovaná migrace jí nevadí – třeba ze Slovenska, Vietnamu apod. Většina nezastává žádný z extrémů.
Buď jsi pro očkování, nebo jsi proti očkování
Ve skutečnosti si většina očkovaných dobře uvědomuje rizika, která jsou s očkováním spojena, neignorují je, nezastávají extrémní postoje.
Mladí volí kandidáta 1, staří volí kandidáta 2
Ve skutečnosti volí kandidáty 1 a 2 jak mladí, tak staří, jen v různých poměrech… u jednoho mohou převažovat mladí, ale samozřejmě má podporu i starších voličů.
Praha volí kandidáta 1, zbytek republiky kandidáta 2
Ve skutečnosti dostali kandidáti 1 a 2 hlasy jak v Praze, tak i mimo Prahu, v Praze pouze dostal více hlasů kandidát 1, ve zbytku republiky kandidát 2. Jejich voliči jsou ale na celém území.
Na venkově žijí nevzdělaní hlupáci, ve městech vzdělaní intelektuálové
Ve skutečnosti vzdělaní i nevzdělaní žijí naprosto všude, jak ve městech, tak i na vesnici.