Ve světě jazyka jsou překladatelé něco jako převozníci, kteří dopravují více méně zachované obsahy mezi jazykovými konkurenty a jazykovými krajinami, řekl ve své přednášce na Univerzitě Palackého překladatel, diplomat, politik a výkonný ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský. Zájemci se s ním mohli potkat v aule pedagogické fakulty a poté i v Americkém centru Olomouc.
Michael Žantovský se zabývá profesionálně angličtinou asi půl století, přeložil víc než padesát děl moderní anglo-americké prózy, poezie i dramatu. Působil i jako kabinový tlumočník. Angličtinu po desetiletí používá ve své každodenní práci jako novinář, publicista, diplomat a politik. Mimo jiné přispíval do samizdatového tisku a od roku 1988 byl pražským dopisovatelem agentury Reuters. Při tom všem jedním dechem říká, že v životě neabsolvoval jedinou hodinu angličtiny a také že za kontakt s angličtinou je vděčný v první řadě své matce, která celý život z angličtiny a z němčiny překládala.
V aule pedagogické fakulty hovořil o překladatelství, svobodě projevu výrazu, vzpomněl i na své počátky v této oblasti, tedy na to, jak se angličtinu sám naučil. Ve svých vzpomínkách se nejprve vrátil do dětských let a poté do období vysokoškolského studia psychologie na Univerzitě Karlově v Praze. Vrátil se do doby, kdy jeho studium narušily protesty na strahovských kolejích, události pražského jara a nakonec invaze vojsk Varšavské smlouvy. Také do doby, kdy se spolužáky vycestoval do Holandska, kde se ho ujali kolegové z partnerské Univerzity v Groningenu. Zmínil i následné dva semestry studia v Kanadě.
„Problém byl v tom, že jsem v té době ještě furt anglicky neuměl. Objevil jsem ale docela důležitou věc o jazyce, pro kterou dodnes nemám úplné vysvětlení. Chodil jsem na přednášky a dlouho jsem nerozuměl ničemu. Zhruba po třech měsících jsem jednou přišel na přednášku a zjistil jsem, že rozumím prakticky všemu. Tehdy jsem pochopil, že osvojení jazyka není zřejmě věcí pozvolného učení, ale spíš skokovou záležitostí, kdy do sebe kolečka najednou zapadnou a před člověkem se otevře zcela nový svět,“ uvedl Michal Žantovský, který se v tomto období rozhodl, že se jazykem začne zabývat víc.
Svou diplomovou práci nazval Překlad jako řešení problému, přičemž teoretickým vodítkem mu byly práce o generativní a transformativní gramatice známého amerického lingvisty Noama Chomského.
„Jeho hypotéza, že všechny jazyky se řídí množinou formálních pravidel, která umožňuje jejich rychlé osvojení, konvenovala mému osobnímu poznatku o skokové trajektorii při poznávání jazyka. Při současném studiu evoluční biologie jsem došel k závěru, že jde pravděpodobně o evolučně získanou vrozenou schopnost. Člověk nemůže vědět, do jakého jazyka se narodí, ale učení na základě vrozených struktur zaručuje, že se dítě naučí jakýkoliv jazyk,“ dodal známý překladatel.
K jeho prvním překladům patřil román Hotel Arthura Haileyho, na němž pracoval společně s matkou. „Předala mi pár cenných poznatků. Jednak vědomí, že pro překládání je dobrá znalost cizího jazyka prospěšná, ale dobrá znalost vlastního jazyka nezbytná. A že ta nejdůležitější vlastnost dobrého překladatele je těžký zadek. Překlad je důležité vysedět.“ O více než třicet let později, když pak společně se svou dcerou přeložil její první knihu, předal Michael Žantovský matčiny poznatky své dceři. A dospěl tak k pocitu, že rodinné řemeslo je v bezpečí.
Ve své řeči na Univerzitě Palackého zdůraznil, že jazyk, naše řeč, ať už mluvená či psaná, je utvářen prostorem a časem. „Ve světě jazyka jsou překladatelé jacísi převozníci, kteří dopravují více méně zachované obsahy mezi jazykovými konkurenty a jazykovými krajinami. Veškeré omezování svobody projevu výrazu, zejména v literárním oboru podle mého názoru škodí. Je však potřebné říci, že člověk vědom si své svobody, než se do překladu díla pustí, měl by si uvědomit a zvážit kontextové, sociologické, psychologické roviny, které před něj staví text jako překážky. Měl by k nim přihlížet, než překlad uskuteční, ale neměl by se jimi nechat omezovat.“
Michael Žantovský vystoupil nejprve v aule PdF s přednáškou Víc než jazyk: O rekenrolu, generativních gramatikách a kulturních válkach. Poté přednášel v Americkém centru Olomouc na téma Ani peklo, ani ráj: válka o duši Spojených států.
Michael Žantovský, výkonný ředitel Knihovny Václava Havla, překladatel, diplomat a politik, vystudoval psychologii na UK v Praze. Během své kariéry se podílel na založení Občanského fóra. Byl velvyslancem ve Spojených státech amerických, v Izraeli a ve Velké Británii. Mimo jiné působil jako mluvčí Václava Havla a je i autorem rozsáhlého životopisu zesnulého prezidenta Havel (2014), který vyšel v češtině, angličtině a více než desítce dalších jazyků. Michael Žantovský též napsal knihu o životě a díle Woodyho Allena. V roce 2008 vydal román Ochlazení o dramatické krizi ve vztazích mezi Evropou a Ruskem, který v mnohém předznamenal skutečné události.