Vidina toho, že by se mohla v budoucnu podílet na výzkumu a vývoji léčiv, Lucii Borkovou naprosto nadchla. Rozhodla se proto studovat obory Bioorganická chemie a Organická chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého.
V roce 2018 se zúčastnila prestižní soutěže Jean-Marie Lehn Prize for Chemistry, ve které se svou prací zaměřenou na studium triterpenů s protinádorovými účinky získala druhé místo. Toto ocenění nastartovalo její pobyt ve Francii, kam se rozhodla odjet na post-doktorskou stáž.
Než jste v červenci nastoupila do farmaceutické společnosti Zentiva, pobývala jste ve Štrasburku. Jaké je šesté největší město ve Francii?
Okouzlující. Snoubí se zde francouzská historie s německou, takže celý region je díky tomu atraktivní z kulturního, architektonického, ale i gastronomického hlediska. Turistickou dominantou Štrasburku je nádherná vrcholně gotická katedrála Notre-Dame De Strasbourg a pak také hojně navštěvované sídlo Evropského parlamentu. Mě samotnou do této metropole přilákala věhlasná Štrasburská univerzita a její renomé v oblasti chemie. Vždyť zde studoval a doposud pracuje například světoznámý nobelista za chemii Jean-Marie Lehn, se kterým jsem měla tu čest se několikrát potkat na přednáškách.
Pokračovala jste ve výzkumu triterpenů s protinádorovými účinky, kterému jste se věnovala na přírodovědecké fakultě, nebo jste svůj výzkum zaměřila jiným směrem?
Výzkumu triterpenů se momentálně nevěnuji, nicméně stále udržuji kontakt se skupinou docenta Urbana. Chystáme například další společnou publikaci. Motorem mého výjezdu byla vnitřní motivace změnit směr a nahlédnout pod pokličku i jiným tématům v oblasti medicinální chemie. V průběhu mých tří post-doktorských stáží jsem se věnovala přípravě konjugátů cyklodextrinu s antibakteriálními peptidy, designu a syntéze nového typu antivirotik či vývoji nových kontrastních látek pro MRI a PET zobrazování.
Došlo k nějakému posunu ve vašem bádání?
Ano, se dvěma projekty se nám podařilo dosáhnout natolik zajímavých výsledků, že u nich probíhá patentové řízení spojené s hledáním vhodných komerčních partnerů.
Původně jste měla odjet na stáž na půl roku, ale pobyt ve Štrasburku jste si prodloužila…Co bylo důvodem?
Jak jsem zmínila krátce v úvodu, Štrasburk mě doslova a do písmene okouzlil. Je to zřejmě atmosférou, která na vás působí při procházkách městskými uličkami plnými typických hrázděných domků, ale také již zmiňovanou prestižní univerzitou. Už po prvních dnech jsem věděla, že si svůj pobyt ve Štrasburku prodloužím, „jen“ bylo potřeba najít financování pro další působení, což se nakonec podařilo.
V čem se tato zahraniční stáž lišila od těch ostatních? Byla jste už také v Dánsku, Belgii…
Kromě délky pobytu se výrazně liší mým pracovním zařazením. Jako post-doktorandka mám mnohem více volnosti a s ní úzce související zodpovědnosti za svěřené projekty. V některých případech jsem si výzkumná témata natolik osvojila, že jsem mohla sama žádat o jejich další financování. V neposlední řadě mi také bylo umožněno vést dva magisterské studenty, za což jsem velmi vděčná, protože mě management a s ním související předávání informací nesmírně naplňuje.
Co vás žene dopředu?
Obyčejná dětská zvědavost, touha pomáhat druhým a něco po sobě zanechat, například kvalitní léčivo na některé z civilizačních onemocnění.
Myslíte si, že se za posledních pár desetiletí proměnilo vnímání žen ve vědě?
Rozhodně, a to v kladném smyslu. V současnosti jsou ženy ve vědě mnohem více zastoupeny, než tomu bývalo dříve, což beru jako pozitivní trend. Příkladem je rostoucí procento žen na akademických pozicích, jako jsou docentky a profesorky, nebo mezi vedoucími výzkumných skupin a oddělení nebo v rolích manažerek ve firmách zaměřených na výzkum a vývoj. Ženy do světa vědy (a nejen do něj) přinášejí jiný úhel pohledu, protože vidí věci v jiných souvislostech než muži, což je dáno odlišnostmi ve fyziologii a fungování mozku obou pohlaví.